Vila Mořice Gröbeho je dvoupatrová novorenesanční vila postavená na náhorní rovině nad údolím Botiče je nápadnou dominantou při pohledu od Vršovic a Nuslí. 

Vila byla postavena v letech 1879-1881 podle projektu Antonína Barvitia. Autorem návrhů interiérů byl Josef Schulz. Stavbu prováděl stavitel František Havel. Autorem fresek na fasádě je vídeňský malíř Kugler. Plastická výzdoba interiérů je dílem sochaře Detema.

Architektonicky se tvůrci inspirovali italskými renesančními příměstskými vilami, které sloužily jako letní byty šlechty a duchovenstva. Budova je obdélníková, s mohutným portikem na severní straně a mělkým rizalitem na jižní straně. Na jihu se přimyká prostorná terasa, z níž lze sestoupit na vinici dvouramenným schodištěm.

Mezi dvěma světovými válkami vila sloužila po krátkou dobu Vysoké škole lesnické a v roce 1937 zde byla na náklady města Prahy zřízena "Baxova domovina dětských zájezdů" pro ubytování mimopražské mládeže při návštěvě Prahy, pojmenovaná po primátoru Karlu Baxovi.

Za druhé světové války ve vile sídlila pražská organizace Hitlerjugend. Při spojeneckém bombardování 14. února 1945 byla i s částí pozemku zasažena a poničena.

V roce 1953 byla provedena rekonstrukce pod vedením Pavla Smetany. V letech 1953-1990 sloužila vila jako Ústřední Dům pionýrů a mládeže Julia Fučíka a sídlily v ní různé zájmové kroužky. Po roce 1989 zde krátce působila Soukromá taneční konzervatoř a v letech 1992-2000 zde působila Pěvecká konzervatoř Praha pod vedením prof. Josefa Rybičky, ředitelem byl Čestmír Kráčmar.

V současně době prostory jsou koncipovány jako vzdělávací středisko pro právníky, s výzkumným centrem, knihovnou a ubytovacími kapacitami pro účastníky kurzů. Část interiérů byla zrekonstruována v roce 2005 a představena veřejnosti.